V příštím roce by mi mělo být 50 let a Česká republika by měla definitivně zakotvit v Evropské unii. Dva dostatečně dobré důvody k zamyšlení i pro golfisty. Když se tak dívám na články, které jsem čtenářům této stránky nabídl jako „fejetony", musím přiznat, že některé z nich byly spíše golfovými instrukcemi či radami, a tak se mi zdá, že dlužím čtenářům jeden opravdový, čistokrevný fejeton. Jaké lepší téma nežli hledání naší nové identity v postmoderní éře, v době, kdy budeme občany Evropské unie.

Jací tedy budeme od května 2004, občany čeho se vlastně budeme cítit? Budeme mít nějaký pocit vlastenectví a jaký patriotismus to vlastně bude? Po dlouhá léta jsem se souhrou náhod zabýval Latinskou Amerikou a díky ještě větší souhře náhod v tomto subkontinentu od roku 1990 pracuji. V některých zemích toho regionu dosud vládne heslo i přesvědčení „Patria o Muerte" - „Vlast nebo smrt", či - jinak řečeno - šovinismus povýšený nad rozum. Zkušenosti z historie potenciálně nesmírně bohatých a reálně velmi chudých zemí Latinské Ameriky mohou být dobrým příkladem toho, že filosofie „Patria o Muerte" vede k neslavným koncům. A proto se dívám na rozplývání naší suverenity v Evropské unii s klidem a bez pocitu ztráty. Cítím se totiž, spíše než co jiného, občanem zeleného světa, golfistou.

Od nepaměti moudří obyvatelé naší planety věděli, že je lépe cítit se občanem a vlastencem v rámci komplexu idejí a pravidel, která dávají společnosti řád, spravedlnost a člověku respekt a osobní svobody v rámci tohoto demokratického řádu. Moudrý člověk není ani tolik vlastencem místa, ale spíše myšlenek, je schopen se identifikovat s hodnotami spoluobčanů z druhého konce světa, kteří vyznávají stejně rozumné ideje a vzájemný respekt. Jako mnozí z Vás se proto cítím být vlastencem země, která zrodila Komenského, Kunderu či Škvoreckého, i když tito pánové shodou okolností spustili své kotvy někde jinde. Stejně tak jsem patriotem země, kde vyrostli lidé jako paní Květa Legátová či Václav Havel, kteří zůstali. Ta země však není závislá na žádné geografické délce nebo šířce, je to země duchovního rozměru, ušlechtilosti, odvahy a laskavosti. Může být v nás.

My golfisté máme k moderní vizi světoobčanství bez ztráty národní identity možná blíže nežli jiní lidé. Golf svou mezinárodní rozšířeností a jednotou pravidel a filosofie přímo svádí k této tendenci nadřazení ideje nad lokální patriotismus. A tak si myslím, že my, občané zeleného světa se můžeme dívat s potěšením na to, jak zase ubude hranic a otevřou se dveře dalších hřišť a cesty k novým přátelstvím.

Ondřej Kašina

Externý redaktor